Nebo taky slow sex. Pomalý sex.
Milování chápu jako celek, kde „cílem“ je každá jeho část, nejen orgasmus. Často největší blaženost, stav absolutní spokojenosti můžeme nacházet na té cestě, nejen na jejím konci.
Čas vnímám jako to nejcennější, co mám a co můžu dát. Pokud jde o intimnosti, mažu čas úplně ze své hlavy…
Aby nás milování opravdu vyživovalo, podobně jako třeba jídlo, naciťuji se, JAK se miluji. Čím pomalejší se naučím být, tím lépe se dokážu uvolnit a udržet vědomí aktuálního okamžiku. A tím víc se zpomalení přenese do dalších aspektů života a můžu čerpat živiny z toho, co mi život nabízí.
Sexuální „rychlovka“ má v sobě samozřejmě taky rozkoš! Jde o krátký zážitek – a není prostě dost času na to, aby se mezi dvěma těly odehrálo něco výjimečného, „nadpozemského“.
Jako hudební nástroje, i těla potřebují nejdříve vyladit samostatně. Pak se sladí vzájemně.
Proto, obejmi svého partnera, zavři oči…
Jak se cítíš? Jak se cítí Tvé tělo?
Co cítíš za vůni?
Co slyšíš?
Zůstaňte v objetí několik minut a vnímejte, co se děje. Dýchejte společně, zhluboka. Můžete si vzájemně sdělit, co cítíte. Kde to cítíte?
Milujete se. Na co se u toho soustředíš? Dokážeš se soustředit jen na tady a teď? Je možné, že necítíš nic. Dopřejte si s partnerem čas a jen přijímejte. Po nějaké době se uvolníš a budeš si užívat, co se v přítomnosti děje, budeš čekat, kam vás vaše těla přenesou, necháš věci, aby se samy děly.
Když máme orgasmus jako cíl, vytváříme nepřítomnost, brání nám to, abychom se ukotvili uvnitř, ve vlastním těle a napojili se na skutečný prožitek těla právě TEĎ. Zároveň na sebe vyvíjíme tlak, který nám brání se naprosto uvolnit a oddat se. Zpomalením, uvolněním a odpoutáním se od zaměření na cíl otevíráme nové dveře prožívání, které můžeme objevovat.
Milování se stává posvátným skrze záměr a uctívání moudrosti těla. Pomalé, smyslné milování je přímou cestou do náruče posvátné sexuality. I tohle je ONO 😉
